Příprava investice automobilky Hyundai v ČR: pochybnosti od samotného počátku

Zdroj: Jiří Nezhyba, Econnect

Automobilka Hyundai Motor Company v září 2005 oznámila, že Česká republika připadá do úvahy pro vybudování jejího nového závodu. Především blízkost k Žilině, kde již dokončila stavbu sesterská automobilka KIA, hovořila pro lokalitu v Nošovicích pod Beskydami, kde je k dispozici více než 260 ha úrodné půdy. Na této půdě stále ještě hospodaří družstvo vlastníků vyrábějící známé nošovické kysané zelí. Ačkoliv Moravskoslezský kraj nabízel i další zóny, jako např. Mošnov (později přišla také nabídka z Holešova), území Nošovic preferovalo samotné vedení společnosti Hyundai, a to i díky jeho krásné poloze na úpatí Beskyd.

Hyundai přichází

Tlak na prodej pozemků sílil, jádro nošovických vlastníků půdy v budoucí zóně, v čele s vedením místního družstva, však dlouhou dobu odolávalo. Kraj však přišel s nápadem, kterým vyjednávání a celkovou atmosféru v Nošovicích a okolí posunul do jiné dimenze. Všem rodinám v Nošovicích a Nižních Lhotách totiž jako kompenzaci za snížení pohody bydlení kvůli stavebním pracím slíbil rovných 100 000 Kč. A do toho všeho se ještě přidal premiér Paroubek, který veřejně „vyhrožoval“, že pokud vlastníci neprodají, budou jejich pozemky vyvlastněny. Objevovala se podivná argumentace, že stavba automobilky je veřejným zájmem.

Ačkoliv žádný zákon v dané době neznal možnost vyvlastnění ve prospěch průmyslové zóny (a nezná ji ani nyní nový stavební zákon či zákon o vyvlastňování), tyto hrozby zabraly. Zcela zásadní roli pak sehrály anonymní dopisy, v nichž bylo třem klíčovým vlastníkům polí vyhrožováno smrtí. Nošovičtí podlehli a svou půdu prodali.

Proces EIA

Ihned poté se rozběhl proces EIA na automobilku Hyundai, přičemž ten byl téměř současně zahájen na všechny tři možné lokality (v Nošovicích, Mošnově, Holešově), každá z předložených dokumentací však obsahuje pouze jedinou variantu. Uvedené je v rozporu s čl. 5 odst. 1 a odst. 3 ve spojení s Přílohou IV. Směrnice Rady 85/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, ve znění směrnic 97/11 ES a 2003/35/ES. Podle těchto ustanovení je investor povinen mezi jinými informacemi uvést „nástin hlavních studovaných alternativ s uvedením hlavních důvodů pro svůj výběr s ohledem na environmentální vlivy“.

Zpracovatel posudku však ve shodě s názorem MŽP a se závěry zjišťovacího řízení, bez ohledu na argumentaci Směrnicí a poukaz na nesprávnou transpozici Směrnice do české legislativy a odkaz na uplatnění bezprostředního účinku Směrnice, uvedl, že: „Z dikce české právní úpravy nevyplývá povinnost vždy předložit varianty, protože logicky v řadě případů by ani nebylo možné takto formulovanou dikci zákona naplnit (např. u většiny nových technologií na úrovni BAT (= Nejlepší možná technologie, pozn. redakce)). Proto z dikce výše uvedeného bodu je v rámci oznámení porovnávána varianta aktivní s variantou nulovou (neprovedení záměru). Z dikce zákona vyplývá povinnost uvést „přehled zvažovaných variant“ – jedná se o přehled oznamovatelem případně zvažovaných variant, nikoli o povinnost stanovit a řešit varianty.“

Nástin hlavních studovaných variant je ovšem investor povinen předložit vždy, nikoliv s omezeními a pravomocí uvážení správního orgánu, která vyplývají z ustanovení § 7 odst. 5 zákona EIA. V tomto bodu je tedy závazek vyplývající ze Směrnice nesprávně transponován do našeho právního řádu.

Pokud existovaly 3 reálné varianty umístění záměru (Nošovice, Mošnov, Holešov), oznamovatel byl povinen zvažovat další varianty a provést alespoň jejich nástin a základní hodnocení, nikoliv jen provést „přehled oznamovatelem případně zvažovaných variant“. Citované ustanovení zákona EIA by totiž jinak ztrácelo své opodstatnění, protože vždy by mohl oznamovatel tvrdit, že jiné varianty nezvažoval. Směrnice však požaduje uvedení studovaných alternativ. Pokud zde alternativy reálně existují, byl je povinen oznamovatel studovat.

Jak se pozná oznamovatel?

Problematika subjektu oznamovatele mimochodem také není bez zajímavosti. Podle § 6 odst. 1 zákona EIA je totiž oznamovatelem záměru „ten, kdo hodlá provést záměr“. Je více než zjevné, že oznamovatel záměru s názvem „Výrobní závod společnosti Hyundai Motor Company na území průmyslové zóny Nošovice“, kterým byl Kraj, nemůže realizovat stavbu automobilky společnosti Hyundai. Tu zjevně může realizovat jen tato společnost. Domníváme se tedy, že Kraj nebyl osobou oprávněnou k tomu, aby takový záměr oznámil. Mimo jiné totiž např. nijak nedoložil ani nezmínil oprávnění, z něhož by plynulo, že byl k takovému kroku společností Hyundai zmocněn.

Oznámený záměr zjevně zahrnuje jak realizaci v budoucnu prováděnou Krajem (např. příprava zóny, terénní úpravy, zasíťování zóny apod.), tak realizaci samotné stavby automobilky Hyundai. Skutečnost, že záměr oznámil pouze a jen Kraj a nikoliv samotná společnost Hyundai proto považujeme za problematickou a pochybnou. Minimálně uvedené poukazuje na faktický projev tlaku a spěchu s přípravou podkladů směřujících k vydání povolení ve prospěch automobilky.

Lze tedy shrnout, že nejprve měla být provedena EIA na samotnou průmyslovou zónu Nošovice, kterou by oznámil Kraj, a teprve poté, nejdřív však souběžně s projednáním tohoto záměru, mohla společnost Hyundai oznámit záměr výstavby svého výrobního závodu.

Sen o podzimním termínu stavby automobilky

Jak vidno, když jde o státní zájem, na zákony, tím méně na požadavky evropské legislativy, hledět netřeba. Již nyní, teprve na počátku prosazování investice Hyundai, můžeme sledovat závažná porušování právních předpisů v její prospěch.

Kraj se opakovaně nechal slyšet, že stavba automobilky samotné má být zahájena na podzim roku 2006. Kraj to veřejně tvrdí v době, kdy ještě ani nebylo požádáno o vydání územního rozhodnutí pro stavbu. Po něm čeká automobilku proces podle zákona č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a teprve poté stavební řízení, v němž se může Hyundai dočkat stavebního povolení, které jej bude opravňovat k zahájení výstavby.

Při pouhém součtu nejrůznějších správních lhůt, především těch nutných ke zveřejnění písemností z uvedených správních řízení určených k vyjádření veřejnosti či k podání námitek účastníků řízení, musíme dojít k tomu, že podzimní termín zahájení výstavby patří do kategorie „nereálné“. Stavba by tedy mohla být v ideálním případě zahájena nejdříve na přelomu roku 2006 (kdy k tomu jen stěží mohou být vhodné klimatické podmínky), ale to pouze tehdy, kdy žádné z vydaných povolení nebude napadeno odvoláními.

Vzhledem k tomu, že již dnes jsou některá z vydaných podkladových rozhodnutí týkajících se průmyslové zóny napadena odvoláními občanských sdružení (především z důvodu absence souhlasného stanoviska EIA v době jejich vydání), lze další odvolání dosti pravděpodobně předpokládat.

A to je příprava zóny oproti naplánovanému harmonogramu (také díky korupčnímu skandálu v jehož rámci byl generální ředitel automobilky Hyundai Čong Mong-ku vzat do vazby) již dnes v několikaměsíčním skluzu.

Investice Hyundai tedy již od počátku potvrzuje dosavadní zkušenosti EPS s jinými nadnárodními společnostmi v ČR jako jsou např. Nemak, LG. Philips Displays či TPCA: nezodpovědnost korporací doprovázená a podporovaná nelegální snahou samosprávy i státní správy maximálně investorovi vyhovět.